Jsme zdánlivě rozumní lidé. Což se projevuje tím, že uzavíráme pojistky pro případ, že by se náhodou stalo to či ono. Pojišťujeme se pro případ kdečeho, jenom abychom měli naději, že nějak přečkáme tu tu a tu onu nepříjemnost, pohromu, ne-li přímo neštěstí.
Ovšem ač jsme prý tímto v podstatě inteligentní, jsem v tomtéž zároveň nejednou i hloupí. A to proto, že se nepojišťujeme zrovna ideálně.
Týká se to údajně například příliš vysoké pojistky za naše plechové miláčky, tedy automobily.
Tržní cena automobilu se prý ročně snižuje obvykle o nějakých deset procent, u nových vozů v prvních letech dokonce o procent dvacet, ale my i přesto platíme stále stejné pojistné jako na počátku, ač by bylo mnohem výhodnější pojistné snížit nebo dokonce vypovědět starou smlouvu a nahradit ji novou, odpovídající aktuální hodnotě vozidla.
Pojišťovny by prý měly na tuto možnost své klienty upozorňovat samy, je ale naprosto pochopitelné, že tak automaticky nečiní. Byly by přece samy proti sobě, připravovaly by se o příjmy. A Češi tak přicházejí zbytečně i o tisíce ročně.
Stávají se však i případy opačné, kdy člověk pro změnu platí nižší pojistné, než by měl, a proto nakonec může splakat nad výdělkem, když zjistí, že mu kvůli podpojištění nebude proplacena celá vzniklá škoda.
A tak se prý u nás ročně vybere na havarijním pojištění vozidel a povinném ručení asi čtyřicet miliard korun, což je o přinejmenším pět miliard více, než by to správně mohlo být.
A aby toho nebylo málo, nejednou my Češi v tomto ohledu prohloupíme i tím, že nedostatečně rychle reagujeme; takže některé pojišťovny nalákají nového klienta na akční cenu, již pak ale pro další období zvýší a my už nestihneme zareagovat a změnit to.
Podobně, ale právě opačně, je tomu u pojištění nemovitostí. Ty na ceně naopak získávají, ovšem my nejednou nezvyšujeme pojistku. A pak se nestačíme divit, jak málo je nám v případě pojistné události vyplaceno. Měli bychom si připlácet nebo hledat lepší produkty, ale nečiníme tak, ke své vlastní škodě.
A stejní lajdáci jsme i u životních pojistek, jež nejednou necháváme po dlouhá léta na staré a tudíž nízké a stále nižší úrovni. Takže je vlastně hodnota našeho života nižší a nižší.
Jsme prostě takoví a nepolepšitelní. A úplně nejhorší jsme v otázce zřejmě neexistujícího pojištění proti politické hlouposti a naivitě. Protože kdybychom byli dobře pojištěni v tomto ohledu, byli bychom národem miliardářů.
