Když naše děti mají být s našimi rodiči, většinou se na to moc těší. Babičky a dědečkové jsou lidé, kteří jen pasivně nepřihlížejí jejich hraní (to jen v případech, když na jejich řádění fyzicky nestačí), ale hodně toho dělají s nimi. Mohou je spoustu věcí naučit! Co například?
O tom, co bylo v minulosti
Když o historii vypráví prarodiče, je to vždy zajímavější než četba učebnic. Samozřejmostí zde ovšem je vyprávění přizpůsobit věku dětí. Není vůbec potřeba ty malé zatěžovat pro ně příliš složitými záležitostmi. Těm je vhodnější historické události podávat formou pohádek, jednoduchých příběhů. V pohádkách je skrytá důležitá symbolika. Děti se učí, co je správné, jak by se měly v životě chovat, jak se rozhodovat. Z vyprávění starších členů rodiny získají také znalosti o její historii. O svých přímých předcích. Jak se jim žilo třeba v době první republiky, za války, v době normalizace. Co je bavilo, co uměli, koho známého osobně znali. Že prababička pocházela z Krkonoš, že pradědeček bojoval ve válce, co dělali za práci a podobně. To je hodně cenné.
O tom, jak vyprávět
Vnoučata se při komunikaci s prarodiči také učí vyprávět. Příběh pochopit a umět ho sdělovat dál. Převzít „roli vypravěče“. To se jim pak později určitě hodí při studiu.
O tom, co je v životě důležité
Jako osoby starší a zkušenější mohou již babička a dědeček vhodnou formou předávat dál také trochu „životního moudra“. Zdůrazňovat dětem často, že nejdůležitější je zdraví, spokojená rodina, že se mají raději radovat z maličkostí místo závisti. Mohou jim poradit, jak se učit, sportovat, bavit, odpočívat. Ale také jak se vyrovnávat s těžkými životními situacemi, jak odbourávat stres.
O tom, jak pracovat
Většina dětí ráda spolupracuje při různých pracích. Pomáhají doma v kuchyni s vařením, uklízí, starají se o domácí zvířata. Venku jsou dobrými parťáky při budování i zahradničení. Babičky a dědy naopak můžou poučit o tom, jak pracovat s novými technologiemi, s internetem, počítačem, mobilem.
